ZAVOLEJTE NÁM: +420 775 512 523 nebo +420 777 642 223

Novinky

Migelův desátý tetovací výlet do Anglie

Novinky

No bylo to bomba, samozřejmě. Jel jsem s klukem, já a Nikolásek, jenom my dva. Letěli jsme do Londýna, do Stanfordu. Byl jsem domluvenej se synovcem, za kterým tam jezdim a tetuju ho. Tomu jsem teď udělal asi čtyři kérky, očičko jsem mu tam vyšvih’ na krk, prsty jsem mu udělal, bomba, že jo, taky jsem mu udělal první adresu, kde to všechno začalo, kam jsem za nim začal jezdit.

Do celý Anglie mě vlastně natáh’ on. Jel tam tehdy sám za sebe, neuměl mluvit, jel v partě kámošů, dostali se do Londýna. Samozřejmě tam přijeli, měli zaplacenej depozit na byt, přijeli tam, “Dobrý den, kde tady máme tu adresu?” a z druhý strany jenom “tůtůtůtůt” a konec, žádný klíče, nic. Prostě se na ně úplně vykašlali, frajeři tam pak spali snad tři dny na nádraží, bez spacáku, bez ničeho.
No z tadytoho hovna se vyhrabali, našli si práci, pronajali baráček, takovej. Bydlelo jich tam hafo, v horním patře nějakých šest sedm lidí. A dole bydleli další dva lidi. Takže malinkej baráček jako kráva a bydlelo jich tam třeba deset. Na pohodu, fakt to nechceš.
No a tam to všechno začlo.
Takže jsem mu vytetoval tu adresu baráčku, kam já jsem za nim poprvý přijel, do toho Londýna a kde jsem začal tetovat. No a jedinej z tý tehdejší party, kdo tam vydržel doteď, je ten můj synovec. Ale já mu to říkal od začátku, “Davide, odtrhni se od nich a najdi si kámoše tady. Jinak si budeš povídat jenom česky. A ty tady přeci nejseš proto, aby sis povídal česky, přeci, ne?”
Takže oni tam byli v tom baráčku, bydleli tam, já jsem za nima poprvý přijel, tetoval jsem tam. Pak se přestěhovali do dalšího bytu, tam už bydlel jenom ten můj David a jeho kámoš, takže už tam byli jenom dva, ty ostatní odpadli. Tam jsem taky byl, tam už to bylo dobrý, hezčí, říkam “tak sem můžu vzít kluka”, tak jsem ho tam vzal.
No a teď se přestěhoval na jinej byt, ukazoval mi fotky, udělal mi video, než jsem tam jel, jo, říkam “Davide, hele, můžu sem vzít kluka, bude to v pohodě?”
“Jó, v pohodě, hele, můžeš.”
Koukám na fotky, kuchyňka, hned vedle místnůstka, no tak to bude dobrý, to by mohlo být v pohodě. No samozřejmě nezeptal jsem se na určitý detaily. Zase lekce, jo, prostě jak se nezeptáš, neotevřeš tu hubu, je ti to blbý, tak tě to sekne, ten život, supr. Takže přijedu s Nikoláskem na letiště, jak už to mám zmáklý, cestuju tam už dlouho.
To když jsem tam byl poprvý, to byli kluci hotoví, vůbec nechápali, jak se tam orientuju, “my jsme tu měsíc, furt se tady ztrácíme, ty přijedeš poprvý do Londýna, jo, seš tady poprvý, v pátek se jdeš projít a přijdeš v pondělí, jo? A potkáš tady milion známejch?” No, potkal jsem tam milion známejch, lidí, o kterých jsem vůbec nevěděl, že je znám.

Takže jsem tam přijel úplně na pána, s Nikoláskem, všechno zmáklý, žejo, David nás čeká u metra, dobrý, nazdar, beru kluka a jdeme se ubytovat. Jdeme, jdeme, jdeme, já tam s klukem, se dvěma kuframa, říkám: “Davide, už tam budeme, tyvole?”
A on je to takovej typ člověka, takovej trochu divnej. On totiž hrozně rád chodí. On nemůže tim autobusem přijet tam, že by musel přestoupit a ještě by platil tohle a tamto, on si prostě půjde na prochajdu.
Já říkám: “Hele, Davide, já jsem tady s klukem, mám dva kufry těžký jako kráva, tahám se s nima sem a tam už od dvou hodin, jo, je sedm, hele, už tam budem?” Prý jo.
Tak ujdeme kilák a ptám se: “Už tam budem?”
. “Jó, za chvilku.”
“Hele, Davide, neštvi mě, tohle říkam svýmu klukovi, když někam jdem, nejeď na mě tyhle svý pohodičky, to neni v pohodě, jsem hladovej.”
A teď s tim klukem se táhnu, Nikísek byl v pohodě, on si vykračoval, ale já měl nerva.
Ještě než jsme vyjeli, tak jsem vyšil svýmu synovci tričko s Kings Stars, i s hvězdičkou. Byl to zase první pokus, chce to ještě poštelovat, ale je to 3D, takže to bude super. Nikoláskovi jsem vyšil dres, aby jsme byli týmoví.
Tak jsme tam přilítli, ten byt, že jo, přijdu tam, teď na to koukám a říkám: “Tyjo, jak tady bydlíte?”
A on: “No já tady bydlim dole…”
“No to vim, když tady nevidim jiný pokoje, to mi nemusíš říkat, že tu bydlíš, když to vidim.”
“No a nahoře jich bydlí dalších pět.”
“No a kde je záchod?”
“Ten je nahoře.”
“Takže ty mě sem vezmeš s malým klukem do takovýho místa? Mezi cizí lidi? Máte tady bordel, chodíte v botech, nikdo z vás chlapů tady neuklízí, nikdo nevytře.” On to úplně kekel nebyl. Ale byl, trochu. Nebylo tam žádný bahno nebo tak, ale prostě chyběla ženská ruka. Aspoň ta kuchyň že byla čistá, tu udržovali. Kdybych to věděl, tak bych tam kluka nevzal, mezi šest lidí. Oni tam naštěstí moc nebyli, ale byli! Jakože ne, ale jo, jenom tři z nich, a ani oni moc často, ale stejně to cejtíš, tu přítomnost.
Kdybych byl sám, je mi to jedno, můžu spát na zemi, ale jedu s klukem, tak vyžaduju nějakej standard, že jo. Takže dobrý.

Přijeli jsme teda, dali jsme si večeři u Davida v práci, a pak jsme šli na ten byt. Takže on mě vyzved’ u metra, táh’ mě na tu večeři, s kuframa a klukem, a odtamtud ještě do toho bytu. Já jsem nachodil dalších třeba pět kilometrů, protože David se rád prochází.
Za celej výlet jsem tam prošel raketu, normálně, až jsem si říkal, že to je vlastně dobře, to chozeníčko.
No a pak druhej den jsme šli lovit Harryho Pottera, s Nikoláskem. Vzali jsme ho s Davidem na King’s Cross, na to nástupiště 9¾, vzal jsem ho do krámku, pak jsme jeli do jiný části Londýna, tam je divadlo Harryho Pottera, on je tam tak hezky vyfocenej, pak jsme se procházeli okolo, furt jsme bombili prostě, těžkej bombing všude. Takže takhle jsme chodili, bombili, Nikísek i David, všichni jsme prostě bombili, ozářený z toho, no měli jsme hroznou zábavu.
Pak jsme šli do tý čínský čtvrti, tam jsme si dali jídlo, já jsem poprvý ochutnal kuřecí nohu, takovej ten dráp, pařátek. Ty kráso, já měl takovej hlad, něco jsem si objednal a oni mi tam dali ten pařátek. Říkám “né, tyvole, no tak to nějak ožužlam, no bóže”, tak jsem do toho nedůvěřivě šťouchal, až jsem to zapomněl vyfotit.
Pak jsme běhali v parku, zašli na koktejly, prostě jsme si to užívali. Ten den jsme zakončili fish’n’chips, že jo, abychom splnili to, že jsme v Anglii, takže jsem to tam zblajzli. Pak jsme se procházeli v přístavu a na takovým dětským gigaparku, tolik dětí různých národností jsem pohromadě ještě neviděl. Toho kluka jsme prostě úplně utahali.
No a pak druhej den jsme si vymysleli plán, že půjdeme na loď, budeme jezdit po tý Temži tam a nazpátek, zajdeme na oběd a tak. Ten David, jak je procházkovej, tak jsem věděl, že mě tam protáhne, jak furt chodí, a ono to neni špatný, tak jsme se tam prošli, udělali jsme si pár fakt krásnejch fotek, on je David taky dost fotogenickej, je to takovej kocourek prostě.
On když má ty sluneční brýle, je takovej důležitej, Davídeček. Já si ho pamatuju, žejo, já jsem ho vychovával jako malýho kluka. Možná jsem ho i trošičku zkazil, vždycky jsem ho někam vzal a tyvole… Jednou jsem ho tady v Praze vzal na nějaký rapy a on utek, mu volám: “Ty debile, kde seš?”
“V lese.”
“Tyvole”, říkám, “jsme na Andělu, tady žádný lesy nejsou, v jakym lese seš ty blbe?”
A on: “No tady, pod stromem…”
“Ty jsi utek’ až tam? Vždyť tady jsou skály, můžeš spadnout a tak,” prostě už tehdy rád chodil.
Všude jsme teda chodili, bombili, Nikoláska to hrozně bavilo, viděli jsme Londýn ze všech různých stran, Big Ben, že jo, rychta hrozná to byla.
Pak jsem ho teda celýho zbombil, a pak byl další den.

To jsme si dali nějakou procházku někam, v autobusu jsme byli, pak jsme navštívili barber shop, pak jsme šli zase tetovat. David chtěl ten kříž, říkám “Fakt jo?” a on, že jo, tak si říkám “počkej, teď tě potrestám, že jsi mě natáh’ do takovýho místa, to ti dám.” A on ho chtěl normálně, říkám: “Davide, tyvole, seš moje rodina, já ti nebudu dělat normální kříž, jako nějakej jehovista, tak já to udělam že to je jako štětka, že to bude vypadat takhle.” On, že jó jó jó, a do prostředka tam dej ten trojúhelník! Říkám: “Ty blbe, vždyť ty máš všude trojúhelníky, teď jsem ti udělal jeden na krk, no ale tak jo.”
Pak byl další den a jeli jsme s Nikoláskem do Brightonu bombit, jenom sami dva. Brighton, že jo, bombeníčko, pláž jsme dali, všechno jsme dali úplně v rychtě prostě, na pouti jsme byli na tý pláži, bylo to prostě nádherný, Nikolásek byl celej ozářenej, já taky ozářenej.
Druhej den jsme šli do muzea moderního umění, trochu kultúry, že jo, taky jsme bombili, no bylo to strašně psychicky náročný to muzeum, takových blbostí pohromadě jsem dlouho neviděl, fakt úplně depka, vyfotil jsem si jenom Dalího, co jsem ještě neviděl, nějaký hezký barvičky, co se mi líbily, ale jinak, třeba obrazy tři na tři metry a uprostřed jenom malej čtverec, chytráci prostě.
Kromě Davida jsem tetoval Litevce. Byl to můj první Litevec, takže zase premiéra. Takovýho ptáčka jsem mu udělal, s 3D efektem okolo, aby to bylo zajímavý. On toho ptáčka měl vybranýho, akorát to pozadí jsme změnili.
Cestou na letiště jsme zalezli do nějaký ulice a našli parádní graffiti, takový parádičky, lepší než celý muzeum.
Když jsme letěli domů, to byl taky zážitek.
Já jsem tam přijel, ukazoval jsem, jaký mám zavazadla, tohleto všechno, v pořádku, dobrý. Pak jsem přišel na ten gate, jdu tam, letadlo mělo spoždění, ale nikde to nebylo napsaný!
Takže já jsem tam prostě takhle čekal a pak už vidim u jedný přepážky toho jednoho tlusťocha, kterej mě odbavoval, říkám: “Yes, takže tamhle se nastupuje na Prahu,” tak jsem tam běžel, byl jsem ve stresu, v jedný ruce kluka, v druhý dva kufry, teď tam naběhnu do tý fronty, čekam.
A teď tam přijde frajerka, že “velký zavazadlo, padesát liber, jinak to neletí.”
A já “Co, padesát liber, helejte, teď jsem byl tady u přepážky, tenhleten pán říkal, že to je v pohodě a vy teď přijdete a chcete padesát liber? Já tady mám dítě, tohle, když jsem letěl sem, bylo to v pohodě a teď tohle? No to neni jako fair play, já to nebudu platit.”
A ona: “Tak neletíte.” Říkám, cože, tamhleten mi řek’, že to je v pořádku, a vy mi teď říkáte, že ne, tak co?
No dobrý, tak jsem to zaplatil, čekam celou tu frontu, přemejšlim o tom, mam z toho nerva, že jsem platil ten poplatek, že jo, vystojim si celou tu frontu, mam tam toho tlusťocha, teď on se tam celej potil, tak říkam: “Jen počkej, teď ti to narvu,” viděl jsem ho, že je ve stresu, “helejte, tady platim padesát liber za ten kufr, proč jako?” On tak zmateně huhlal, říkam si, to je v pořádku, teď já se tady postavim a budu dělat debila. To umim luxusně.
Ještě za mnou bylo pár lidí, letadlo mělo odletět, říkám si, jenom počkejte, teď vám to tady vrátim, jak vy na mě, já na vás taky. Ty prachy stejně nedostanu, tak vám to tady znepříjemnim. A on pořád že ne, že to předtim neviděl, že to je fakt větší zavazadlo, tak já říkám: “Oukej, tak já to vyndam, vezmu si tu velkou igelitku, vemu kufr, takhle ho hodim do koše a dej mi padesát liber. Protože to se tam vejde a to je v pohodě.
A on furt tak koktal, no se jako neto, neto, říkám, jak, neto, neto, tak zavolej někoho.
Mezitim to měl celej ten let vyplněnej, teď tam přišli tři, tak jim to říkam, a oni na to: “Hele, ale víte, že stojíte u úplně špatný brány? Letíte do Prahy, ne? To je tamhle.”
Říkám “COŽE?! Takže já jsem přijdu, vy mě vystresujete, chcete zaplatit tady ty peníze za velký zavazadlo, já to zaplatim, chci to nazpátek, vy mi to nedáte a nakonec zjistim, že jsem u úplně jiný brány? Tak to je fakt super!”
No a teď jdu tam k tý bráně a říkam: “no, tak tady nikdo nekontroluje, jestli má někdo velkej nebo malej kufr, to je supr.” A teď tam vidim milion lidí, který maj’ přesně takovej kufr, kterej mam, tak nebudu za vola a nebudu hlásit “A jaktože já tady platim padesát liber, když oni ne?” Tak dobrý, ne, ale pak tam šla ta holka, co mě stáhla o ty prachy, tak jsem na ní ukázal prstem, hele, pocem. Tak přišla a já říkam: “Jsi šťastná? Are you happy? Are you ok?” Tak ona zavolala dalšího debila, ale to už mě naštvalo a já na ní: “Fuck off, vole, this is not fair play, vole, I’m in stress, vole, tady,” abych to udělal ještě dramatičtější, všichni se tam otáčeli, já se rozohnil “To tady otevřu, vyhodim” a ten frajer: “No, to je vlastně taky řešení. Ale ty peníze vám nevrátíme, to musíte na leteckou společnost, jim napsat, aby to poslali.” Tak já říkám: “Jo, takže vy mě tady okradete, prostě, o peníze, a teď se mám někde doprošovat, o to? Tady jsem byl ve stresu, tadyta paní mi nepomohla, vole, já chci jméno, si vyfotim jméno,” a ona si tu cedulku zakryla, že “nedam jméno.”

No a pak už letělo letadlo.

Podzimní zdražování cen / Raising prices in autumn

Novinky

Poslední možnost rezervace za letní ceny! / Last chance to get a summer price tattoo!

Milí potetování přátelé!
Ekonomika sílí, ceny rostou... a už se to dotklo i nás! Od září u nás proto tetujeme za 2 000 Kč/hodina. Nesmutněte však, stále máte možnost získat tetování za naši stávající cenu – 1 500 Kč/hodina! Jak na to? Napište/zavolejte a domluvte si (zářijový) termín do konce srpna!
Ozvěte se ještě dnes, času mnoho nezbývá!


Dear tattoed friends!
Economic is growing, all prices are rising... and ours as well. Since September our tattoo price is 2 000 CZK/hour. Don't cry though, there is still a possibility to get a summer price for your tattoo - 1 500 CZK/hour. How to get it? Call/email us and book a term (in September) until the end of August! Contact us soon, there is not much time left!
Neváhejte nás kontaktovat! / Do not hesitate and contact us here or on Facebook page.

Výlet do Anglie / Trip to England

Novinky

Migel jede do Londýna! / Migel goes to London! 27. 8. – 1. 9.
Chtěli byste tetování z rukou samotného Migela Kings Stars, ale bydlíte v Anglii místo v Praze? Pak pro vás máme jedinečnou nabídku! Migel navštíví Londýn již tento měsíc, mezi 27. srpnem a 1. zářím. Jedná se sice spíš o dovolenou, ale to takového workoholika nezastaví, proto bere strojky s sebou a těší se na nějaké anglické bomby. Ozvěte se ještě dnes a zamluvte si termín, času mnoho nezbývá!
Do you lust for Migel Kings Stars tattoo, but you live in England instead of Prague? No worries, we have a unique offer for you! Migel visits London THIS MONTH, from 27th August to 1st September. It's more like his holiday, but Migel, being a workoholic, brings his tattoo machine with him and looks forward for your ideas. Contact us soon, there is not much time left!
Neváhejte nás kontaktovat zde nebo na Facebooku. / Do not hesitate and contact us here or on Facebook page.

Tattoo poukaz jako vánoční dárek

Novinky

Máme pro vás tip na skvělý vánoční dárek!
Kupte svým blízkým voucher na tetování do našeho KingsStars Tattoo studia, ať se vaši blízcí těší z vašeho dárku navždy.
Neváhejte nás kontaktovat
Času už moc není!

Tattoo European Tour (London & Curych)

Novinky

Zase cestuji po Evropě a tetuji, kde se dá.
23.–29.11. mě můžete zastihnout ve Švýcarském Curychu.
Kdyby vám termín a lokalita nevyhovovala, tak 13.–18.12. jsem k zastižení v Londýně.
Anglie je pro tento rok však má poslední tetovací destinace!
Tak nezaspěte termín a místo! Stačí napsat a vše domluvíme.

Tattoo Convention Prague 2018

Novinky

Rok s rokem se sešel a máme tu další ročník Tattoo Convention, tentokrát už 2018, kterého se budu opět účastnit.
Proto přijďte na návštěvu, nebo alespoň omrknete moji práci v reálu a můžeme domluvit i termín vašeho nového tetování v mém studiu Kings Stars. Těším se na vás.

Náš nový partner Grow City

Novinky

Představujeme vám našeho nového partnera, Grow City, a těšíme se na společnou spolupráci nejen na Canafestu 2017.

Nabízíme Rumson's Rum 40 %

Novinky

Vyzkoušejte luxusní rumy od značky Rumson's, najeďte na vlnu sladké třinové chuti a už se chuti na něj nezbavíte!Navštivte jejich web a zjistěte více!.
Zavolejte nám na 775 512 523 nebo 777 642 223 a přijďte do našeho studia na degustaci!

Designové kožené pásky od Kings Stars

Novinky

Moderní ručně vyráběné kožené pásky z naší nabídky vynikají kvalitou použité kůže, precizním zpracováním, ale také perfektním a unikátním designem. Tyto designové pásky, které pro nás vytvořil ateliér Viola, potěší nejen vás, ale i vaše blízké a kamarády.
Máte o pásek zájem? Stačí nás kontaktovat na 775 512 523!

Volné termíny na tetování

Novinky

Chcete nové tetování třeba pod stromeček? Tak využijte volné termíny v říjnu a listopadu.

Stačí jen zavolat 775 512 523

Návrat z Londýna zpět do Prahy

Novinky

Přátelé, kamarádi a klienti, po měsíci jsem se vrátil z londýnské tetovací stáže a můžeme pro změnu rozjet tetovací maraton v Praze.

Tetovací stáž v Anglii

Novinky

Čeká mě pracově tetovací stáž v Londýně, kde budu tvrdě kérovat a zkrášlovat Angličany a Angličanky, což znamená, že studio Kings Starst bude zavřené 2–3 týdny. Ale už teď se můžete těšit na můj návrat.

Kings Stars v novinách

PR

Ha... a kdo z vás to má. :-) Fotka v novinách Mladá Fronta Dnes, jak pracuji, tedy kéruji – a to je pro mě zábava, nikoliv práce.

Stickers Kings Stars & Migel

PR

Přijdte si pro naše cool samolepky; nejen že s námi můžete pokecat o potisku a výšivkách na vaše outfity, ale klidně můžeme probrat airbrush vašeho auta, výlohy prodejny, moto přilby, skateboardu, kytary... Pochopitelně s vámi i rádi probereme možnosti tetování, co, kam, kdy a kolik to bude stát.